Srpen 2017

I. Tři dny do nového začátku - Intr

31. srpna 2017 v 18:40
Už chvílí sedím nad klávesnicí a přemýšlím, co přesně zde napsat. Sama totiž nevím, jak se vlastně vůbec cítím. Asi opět připomenu, že to utíká až nechutně rychle, ale pravdou je, že jsem i z jedné části za tohle ubíhání docela ráda, jelikož poslední dny, teda... vlastně týdny už doma nemám co dělat. Jednodušše se těším, zároveň netěším. Snad jsme se pochopili. Haha..
No, včera jsme s mamkou byly ve městě a koupila jsem si dlouho chtěný multifunkční hrneček - na kávu, čaj, ale taky na poslední záchranu, alá čínské pytlíkové polévky. Sice jsem člověk, který se drží raději té zdravšší stravy, jednu za čas si dát - proč ne? . Taky jsem si pořídila nějaké to mýdlo a další hygienické věci, které používám. To snad zmiňovat nemusím.
Dneska jsem si už pomalu začala sepisovat, co s sebou sbalit. Nejsem náročný člověk, tak snad se mi to do mé "intrácké" tašky vejde. Co více, jsem hodně zvědavá, s kým a na jakém pokoji budu. Možnosti pokoje jsou po dvou, třech, nebo až čtyřech. Typicky. Tohle pondělí jsme s mamkou byly na prozkoumávačku ve městě, jak to tam vlatně funguje, především teda, jak budu dojíždět a pak jsme šli obejít intr. Je sice menší, koupelny a záchody jsou veřejné na každém patře. To je z jedna věcí, která mi trošku vadí, ale dá se to nějak předejít. Jinak se mi tam docela líbilo. Možná jsem více i překvapená, protože jsem si to představovala trochu více - jak to říci, špinavější, neprostorné, nevím. Takže + pro intr. Ještě malou nevýhodu je pro mě dojíždění trmavají, sice zhruba kolem 10-15 minutek, ale vždycky pročítám, jak něktěří intráci vstávají 7:45, a na osmou jdou do třídy o dvě patra níže, tak trochu závidím :D Aspoň budu mít ranní čas na učení ... Heheh. Jako bych to měla v plánu. Každopádně, asi největší strach mám z toho, že nezapadnu, nebo si nesednu se spolubydlící, či s mojí novou třídou. Jsem převážně introvert, a když mám mluvit s cizími začnu se tak nějak zasekávat, a nevím co říct. Takže doufám, že neděle bude mým dnem a já si neudělám hned první den na internátě ostudu. Ale když se nad tím zamyslím, nejsem jediná, která jde do neznámého prostředí. I ta holka, nebo holky, se kterými budu sdílet pokoj jdou do něčeho nového. V jediné v co doufám je, že potkám někoho, se kterým se bude dát normálně(nenormálně) bavit a nebude to taková ta holka, co se zajímá jen o kosmetiku a jak vypadá její makeup - nebo dnešní typické holky. Promiňtě můj názor.
A co ohledně školy? Až na to, že nejpozději budu končit v 5 odpoledne, záleží dle rozvrhu, tak celkem fajn. Sice jsem výš zmiňovala, že se bojím, že nezapadnu, ale mám nějakou šanci, že potkám z intru spolužačku. Teda pevně doufám, bylo by to super, pak by jsem už nemusela řešit za kým si do lavice sednout, aneb když si někdo nesedne vedle mě, necítit se pak, že jsem divná. Co si přeju, to se nestane. Ale tohle bych ocenila.
Zahájení školy nám začíná něco kolem 9 mám pocit, takže v ranní klídek, nikam nespěchám. Teda takhle to vidím, ale stejně budu probuzená už v 7, a stresovat se. Nebo taky probdím celou noc. Ještě lepší.

Jak se tedy k závěru cítím?
Jsem natěšená, nervózní, natěšená, nervózní... Něco mezi tím. Všechno na tom, že jdu do velkoměsta se mi líbí, že seženu co potřebuji, jezdí zde tramvaje každých 10minut?? nečekám na autobus dvě hodiny a co více, jdou zde kavárny na každém rohu - jsem milovník káv. Sice to nevidím na to, že tam prosedím vesměs každý den, ale jednou do měsíce si dobrou kávu určitě dopřeju. To mi připomíná! Ať si nezapomenu vzít svojí dózu s mojim kávovým mixem (kakao, káva, zázvor, skořice) . Kofein se mi přes školní dny bude určitě hodin.

Konec a nový začátek

29. srpna 2017 v 20:51 diary
Srpen se neskutečně rychle blíží ke konci, čímž nám přibližuje nový školní rok blíže k zahájení. Obyčejně bych to nijak zvláště neřešila a pouze bych naříkala, že to všechno uteklo jako voda. Jenže něco je přeci jiného, než od předešlých let. A to, že se ze mě stal středoškolák. Údajně tyhle další čtyři roky jsou nejlepší roky mého života. Teda, alespoň se to říká. Ale brzy započne ta éra, kdy si na to udělám názor sama.
Otázka však zní : Těším se?
Víte, jsem pouhá osoba, která tišše bydlí na vesničce zhruba s tisíce obyvateli, navštěvovala základku kousek vedle ve městě s dvacetinásobkem a teď nastupuje na internát do třetího největšího města v republice. Takže zdali se těším, nebo ne, odpověď by byla hodně nejasná. Protože absolutně nevím, co od toho mám čekat. V hlavě mám různé obrázky, scénáře, co a jak se může stát. Připravovat se takhle je super, ale mám strach, že mám až moc zkreslené představy.
No, asi se budu muset sama překvapit. Koneckonců, za pět dní si ujasním sama.
Takže tenhle blog si zakládám z důvodů, abych si potom za řádku let přečetla jak moc naivní jsem byla. Snad dostatečně do zdravé míry.
Každopádně doufám, že vás můj průvodce životem, před a během střední zaujme, či zaujal.